V říjnu jste si na tomto místě mohli přečíst zážitky z jazykového studijního pobytu z Anglie od Veroniky Motyčkové. Dnes zde popisuje svoje postřehy ze studijního jazykového pobytu druhá vybraná studentka Nadačním fondem manželů Livie a Václava Klausových, studentka Cestovního ruchu, Gabriela Sauerová.
Pro rok 2017 je uzávěrka pro příjem přihlášek stanovena do 31. ledna 2017. Podmínky účasti budou zveřejněny počátkem ledna 2017 na stránkách Nadace Livie a Václava Klausových.
Pokud budete splňovat podmínky, tak neváhejte a zkuste přihlášku podat. Hodně štěstí a odvahy. Děvčata Vám mohou být inspirací.
Mgr. Hana Martinková
Moje cesta za dobrodružstvím směr Margate (malebné pobřežní městečko na jihovýchodě Anglie) započala 3. září tohoto roku.
Nepatřím mezi lidi, kteří by stáli na stupni vítězů v počtu prospaných hodin na cestách, ale díky vybavenosti a pohodlnosti autobusů Student Agency byla moje dvacetihodinová cesta mnohem příjemnější. Po příjezdu do Margate na mě již čekala má hostitelka Sandra, se kterou jsem byla v kontaktu před odjezdem z České republiky.
První den jsem byla vyčerpaná a mluvení mi moc nešlo, proto jsem se vydala na procházku po okolí a již tehdy při pohledu na zapadající slunce nad Severním mořem jsem si městečko Margate velice oblíbila. Druhý den ráno jsem nastoupila do školy. Poznala jsem se tam se slečnou, která byla z České republiky, ale i tak jsme se po celou dobu snažily spolu mluvit anglicky.
Jelikož jsem měla Standardní lekce, zúčastnila jsem se pouze ranních hodin. Výuka začínala každý den v 9:00, poté byla půlhodinová přestávka na občerstvení a ve 13:00 vyučovací hodina končila. Vyučování probíhalo fantasticky. Učitelé kladli důraz nejen na plnohodnotnou výuku gramatiky, ale také do ní byla zapojena zábava. Nechávali nás hodně mluvit, což mi pomohlo s nervozitou, která po pár dnech opadla.
Ve škole jsme se setkávali nejen s učiteli, ale také se stejně starými studenty, kteří v prostorách školy pomáhali. Všichni byli velice milí a ochotní a pořád s námi komunikovali. Učitelé byli velice trpěliví a za každou cenu se nám snažili porozumět nebo nám něco vysvětlit.
Měla jsem pro sebe pokoj vybavený lépe než můj vlastní. Zabudovaná televize u postele, připojení k síti WiFi a spoustu podobných věcí mi bylo k dispozici každý den. Milovala jsem tu velikou osvětlenou zahradu, o kterou se Sandra (má hostitelka) se svým manželem tak pečlivě starala. Sedávala jsem tam večer na gauči a učila se nebo si se Sandrou povídala. Sandra byla skvělou hostitelkou a stále jsme spolu v kontaktu.
Škola nabízela širokou škálu činností ve volném čase, sama jsem se zúčastnila například karaoke večeru, kde jsme zažili nejen spoustu zábavy, ale zároveň jsme se při konverzování učili anglicky. Také jsme přímo v budově školy měli například pingpongový nebo kulečníkový stůl, který jsme ve volném čase také velice často využívali. Škola pořádala různé výlety do okolních měst. Já však chtěla prozkoumat krásy Londýna, který byl v plánu až poté, co jsem měla jet domů,a tak jsem požádala Alici (jednu studentku–recepční) a ta mi celý výlet včetně dopravy pomohlazajistit.
Stravování jsem měla částečně zajištěné u hostitelky, jednalo se o snídaně a večeře, obědy jsem si zajišťovala sama. Způsob stravování v odpoledních hodinách mě překvapil, většinou jsme si s kamarádkou koupily v obchodě nějaké studené saláty či jiné občerstvení a šly si sednou do parku. Obědvání v parku na dece jsem si velice oblíbila.
Na závěr bych chtěla velice poděkovat naší škole, díky které jsem si mohla splnit svůj sen. Rozhodně bych doporučila ostatním studentům využít tuto nabídku (zda mají možnost), není se rozhodně čeho bát.
Být sám daleko od domovato není jen o tom najít krásy dané země, ale hlavně najít sám sebe.
Gabriela Sauerová
Nahrávání ...