Dne 18. června se devatero žáků tříd CR1, CR2 a VS2 v doprovodu p. uč. Sixtové vydalo na týdenní cestu na Slovensko na návštěvu partnerské SOŠ lesnictví a služeb v Banské Štiavnici. Prakticky celé pondělí padlo za oběť dopravě, na ubytování na internát školy se tedy dorazilo až odpoledne kolem čtvrté hodiny; následovala pouze večeře a malé seznámení s blízkým okolím (zvláště mezi studenty velice oblíbeným Lidlem).
V úterý jsme se z rána vydali na Starý zámek, umístěný nad Banskou Štiavnicí. Společně se (zřejmě) třídou třeťáčků jsme absolvovali prohlídku velkého okruhu – střelnice, dílna na dýmky, azyl obrazů s biblickými reliéfy, etc. Odtud jsme pěšky pokračovali přes jádro města až zpět k internátu. Po obědě nás čekala návštěva úseku Štiavnické Baně – důlního systému, který se táhne pod celým městem, kde se těžilo zlato a stříbro.
Ve středu jsme strávili dopoledne zjišťováním, jak moc se výukový systém našich slovenských bratří liší od toho našeho – absolvovali jsme hodiny slovenštiny a angličtiny, po nichž zřejmě můžeme uznat, že zase takové rozdíly tam nebyly. Odpoledne jsme poté navštívili Základní školu Maximilliána Hella – jedinou školu na světě, kde je do běžné výuky zařazen předmět sokolnictví. Zde jsme měli všichni možnost dostat se do voliéry k papouškům či si na rukavici podržet Nixona, orla bělohlavého, jehož rodiče jsou k vidění v pražské Tróji. Následoval malý rozprch – studentská část se pod vedením jedné ze slovenských studentek – prakticky naší celotýdenní průvodkyně – vydala lesem k jedné z uměle vytvořených nádrží, kam se kdysi odváděla voda z baní, tzv. „tajch“. V horkém odpoledni jsme to pojali za skvělý způsob zchlazení se. Po návratu k dospělým jsme se opět odebrali na internát.
Čtvrtek nás zanesl do hlavního města Slovenska, do Bratislavy. Za pár hodin jsme stihli navštívit Bratislavský hrad i s jeho vnitřní prohlídkou, projít si značnou část historického centra Bratislavy. Čas se zde našel i na malý rozchod, po němž jsme znovu zamířili zpět do Štiavnice. Cestou jsme zastavili ještě za jedním cílem – ochutnáním trochy té slovenské kuchyně, což většině z nás nakonec na talíř přineslo bryndzové halušky. Po večerním návratu několik z nás zatoužilo i po vzdělání v rámci slovenských zábav, ovšem to se díky nedostatku orientace v cizím městě moc neosvědčilo.
O pátku není moc co dodat – už brzy z rána jsme se vydali na cestu zpátky do Chocně.
Celý výlet se dá jistě hodnotit jako povedený. Těšíme se, až se v září naše štiavnické protějšky podívají naopak k nám!
Karolína Křenová, CR1
Fotografie: Kocúrová Michaela, CR2
Nahrávání ...